Z Ko Lanty jsme se rozhodli jet na Langkawi minivanem a lodí. Přímá loď z Ko Lanty stála 2 400 THB, což se nám zdálo moc a ještě se muselo jednu noc spát na ostrově Ko Lipe. Cesta minivanem stála 1 100 THB / osoba a měla celkem 3 části. První přestup byl ve městě Trang asi po 3 hodinách jízdy (včetně 45-ti minutového čekání). Následně jsme jeli asi 2,5 hodiny do města Satun, kde jsme přestoupili na loď. Ta nás zavezla do hlavního přístavu na Langkawi ve městě Kuah asi za 1,5 hodiny.

Rozdíl oproti Thajsku byl v Malajsii poznat hned na první pohled. Všude jezdilo daleko více aut než skútrů a překvapili nás i ceny, které zde byly nižší než v Thajsku (např. 1 litr benzínu = 2 MYR). Z přístavu jsme se svezli taxi do ubytování „Vila Thai“, které bylo blízko Cenang Beach (asi 10 minut chůze od pláže). Ubytování bylo bohužel hned u cesty, a tak zde byl poměrně velkých ruch. V noci jsme opět využili špunty do uší.

Hned druhý den jsme si půjčili skútr (25 MYR / den), abychom si mohli celý ostrov projet. Při tankování musíte vždy zaplatit předem a až potom můžete natankovat. Je to docela zvláštní, a tak jsem se musel nejdříve zeptat obsluhy, kolik litrů se do skútru vejde. Vyrazili jsme znovu do přístavu, kde se poblíž nachází velký znak ostrova – orel. Orlů na Langkawi spatříte opravdu hodně, většinou, jak krouží ve vzduchu. Turistické kiosky také nabízí výlet s krmením orlů, ale to jsme bohužel nevyzkoušeli.

Pláží na Langkawi není mnoho. Často však u pláží jezdí vodní skútry a lodě. Pro plavce bývají vymezeny koridory bójkami. Viditelnost ve vodě je také menší oproti Thajsku.

Jelikož Míše potom nebylo dobře, vyrazil jsem na první výlet sám. Jel jsem směrem na severozápad k oblasti Datai. Bohužel až tam jsem zjistil, že se jedná o resort a pláže nejsou přístupné veřejnosti. Toto mi na Malajsii vadí, jelikož v Thajsku jsou všechny pláže veřejné. Když jsem se však otáčel u brány resortu, na stromech jsem uviděl něco skákajícího. Chvilku jsem počkal a opravdu to byly létající ještěrky (draci) – takové ty, které mají křídla a korigují tak svůj let. Byla to úžasná podívaná. Cestou zpět jsem se ještě zastavil v kamenité zátoce, kde byl pěkný výhled na okolní ostrovy. Všude po cestě je jinak dost opic, které vás pozorují nebo prohledávají odpadky. Když jsem však zastavil, tak rychle utíkali pryč, bojí se.

Následující dny jsme si bohužel udělali neplánovaný výlet do Evropy. Respektive Míša se vrátila zpět domů, já jsem ji doprovázel. Další den jsem letěl zpět pokračovat v tomto asijském výletu. Po návratu jsem se ubytoval nedaleko našeho původního ubytování ve Sweet Inn. Tentokrát na klidném místě mimo hlavní silnici.

Hned druhý den jsem ráno vyrazil na skútru na nejvyšší horu Langkawi – Gunung Raya. Chtěl jsem stihnout východ slunce, a tak jsem vyjel asi v 7 hodin ráno. Cesta mi trvala asi hodinu a nahoře jsem byl chvilku po východu. Bohužel nebylo úplně jasno, ale i tak bylo co pozorovat. Na hoře se nachází D’Coconut Hill Resort, jehož součástí je i věž, odkud je lepší výhled na všechny strany. Protože jsem měl štěstí a potkal jsem osobu, co právě z resortu vycházela, zeptal jsem se a tak mě za 10 MYR pustili nahoru. Byl tam připravený i teplý čaj, ale když jsem zjistil, že v něm plave plno mravenců, tak jsem si nechal zajít chuť. Na věži jsem strávil asi hodinu a půl, protože jsem čekal, až slunce vyleze z mraků. Na několik chvil se občas objevilo, a tak jsem udělal pár fotek.

Poté jsem sjel dolů a udělal jsem ještě okružní jízdu na sever k pláži Pantai. U pláže jsem jel kolem kontejneru s odpadky, když v tom jsem si něčeho všiml. Nedaleko jsem otočil skútr a jel zpět. No jasně, nebyla to větev, co jsem spatřil, ale hlava varana. U kontejneru byli 3 – 4 velcí varani, kteří vybírali odpadky. Jakmile jsem však zastavil, tak se rozutekli do přilehlých mokřin. Na mapě jsem potom našel, že je blízko vodopád Durian Perangin. Je opravdu nedaleko od cesty a kolem řeky se nachází posezení, kde si pár lidí připravovalo maso na grilu. U vodopádu jsem byl dopoledne sám a udělal jsem tam pár fotek. Nakonec jsem přes přístav jel zpět do ubytování.

Na poslední den jsem měl naplánovaný výlet na Sky Bridge, což je asi nejznámější turistická atrakce na Langkawi. Jedná se o visutý most v horách, na kterém je na několika místech skleněná podlaha a ke kterému vede kabinová lanovka. K parkovišti jsem dorazil po 11-té hodině a už tam bylo dost lidí. Koupil jsem si za 50 MYR lístek na lanovku a vydal se do fronty. Cesta nahoru kabinovou lanovkou je úžasná a postupně se vám otevírají výhledy na většinu ostrova. V mezistanici lanovky se vystupuje a je zde první vyhlídková plošina. Následně se nastupuje zpět do lanovky, která vás vyveze ještě výše do horní stanice. Zde jsou dvě vyhlídkové plošiny, ze kterých vidíte na všechny strany ostrova. Na jedné straně vidíte Cenang Beach společně s letištěm, na druhé straně hory se zelenou vegetací včetně Gunung Raya (která je mimochodem asi o 110 metrů vyšší). Za Sky Bridge musíte zaplatit dalších 5 MYR nebo 15 MYR, pokud nechcete jít pěšky, ale chcete se svézt pomocí tzv. Sky Glide. Vybral jsem si tu první variantu a za 10 minut lesní cestou jsem dorazil ke Sky Bridge. Konstrukce mostu je fascinující a výhledy na okolní přírodu jsou úžasné, což mi potvrdila i opice sedící na skalním převisu.

Z lanovky na Sky Bridge vidíte v lese i vodopád, který se nazývá Seven Steps Waterfall. Po lanovce jsem k němu vyrazil a divil jsem se, že tam je tak málo lidí. V dolní části vodopádu se můžete koupat, takže doporučuji s sebou vzít plavky (bohužel jsem neměl). Pozor jen na kluzké kameny, několik lidí po nich nepěkně sklouzlo. Vodopády mají i svou horní část, ke které se dostanete po zdolání 300 schodů. Nahoře je stejně jako dole posezení a toalety. Nejvíce mne ale zaujal krátký visutý most, který má poloviční délku. V řece se opět můžete koupat, což vás v tom horku příjemně ochladí.

Z Langkawi jsem dále pokračoval lodí na ostrov Penang.