Na ostrov Nusa Penida jsme přijeli lodí z ostrova Gili Air. Cesta na ostrov Nusa Lembongan byl součástí lístku z Padang Bai na Gili Air. Po příjezdu na Nusa Lembongan u „Yellow Bridge“ nám byl nabídnutý převoz na ostrov Nusa Penida a za 400 000 IDR pro 5 osob jsme to vzali.

Zde jsme na čtyři noci vybrali hotel „Ring Sameton Resort Hotel“, který je umístěn asi 4 km od přístavu. Hotel má velmi pěkný bazén, ve kterém se po dobu našeho pobytu skoro nikdo nekoupal. Na celém ostrově se nachází pouze několik pláží, z nichž nejznámější je „Crystal Bay“. Většinu ostrova totiž obklopují vysoké útesy a některé pláže jsou dostupné pouze lodí.

Před hotelem jsme si v potápěčském centru objednali na následující den šnorchlovací výlet za mantami (300 000 IDR / osoba). Ty se zde často vyskytují na jižní straně ostrova. Společně se třemi potápěči jsme ráno vyjeli speedboatem na místo nazvané „Manta Point 66“. Při průjezdu úžinou mezi ostrovy jsme potkali velké vlny, což na naší menší lodi nebylo vůbec příjemné. Po dojezdu na místo jsme naskákali do vody a plavali za naším průvodcem. I tam byly větší vlny a museli jsme dávat pozor, abychom se příliš nepřiblížili ke břehu. Zanedlouho jsme však spatřili první mantu, která plavala asi 2 metry hluboko. Byl to úžasný pohled na toto velké zvíře, které si klidným tempem kroužilo a do své otevřené huby nabíralo plankton. Na tomto místě jsme strávili více než hodinu a postupně kolem nás plavalo čím dál tím více mant. Celkově jsem jich napočítal 6 a na konci plavali přímo pod hladinou tak, že z vody jim byla vidět zadní ploutev. Bál jsem se také, aby do mě nějaká manta nenarazila, protože často plavali přímo proti nám a uhnuli až na poslední chvíli. Na manty se také nesmí sahat, jelikož na povrchu mají ochranný film, který by se jim porušil. Ve vodě s námi ale také bylo hodně medúz, které nás neustále žahaly na těle. Nebylo to příjemné, ale naštěstí nám po nich nic nezůstalo. Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na oběd a šnorchlování na pláži „Crystal Bay“.

Další den jsme si půjčili motorky z místního servisu (75 000 IDR / den) a měli jsme namířeno k vodopádům na jižní straně ostrova. Cesty jsou na celém ostrově úzké a většinou rozbité. V horách je tak cestovní rychlost malá a musíte se neustále vyhýbat velkým dírám. Po zhruba hodině a půl jsme dojeli k rozcestníku u vodopádu „Temeling“. Odtud jsme pokračovali velmi úzkou cestou z kopce dolů. Zde však můj táta zabrzdil přední brzdou příliš silně a motorku převrátil. Kromě škrábanců se však nic nestalo a dále jsme pokračovali pěšky. Cesta šla čím dál více z kopce dolů a zanedlouho jsme přišli na to, že vodopád zřejmě bude úplně dole pod útesy. To se také za chvíli potvrdilo a došli jsme zhruba k metrovému vodopádu s malým jezírkem. Přitom jsme ještě zažili drama, kdy na stromě u jezírka začala praskat větev, pod níž stála má sestra. Naštěstí však uskočila a nic se nestalo. V jezírku jsem se rychle vykoupal (konečně jsem měl s sebou plavky) a pak jsme šli nahoru k našim motorkám, jelikož už bylo pozdní odpoledne.

Následující den jsme vyjeli na jihozápadní stranu ke skalnímu oknu „Broken Beach“ a jezírku „Anglel’s Billabong“. Silnice byly posledních několik kilometrů velmi rozbité a jeli jsme opravdu krokem. Místo skútrů jsme si měli půjčit spíše nějaké terénní motorky. Po nějakém čase jsme dojeli k „Broken Beach“, což je skalní okno podobné tomu na ostrově Malta (které shodou okolností nedávno spadlo). Kousek od tohoto okna dorazíte pěšky k „Angel’s Billabong“ – přírodní jezírko tvořené vodou z velkých vln. Přístup dolů do jezírka není snadný a můžete se snadno o skály zranit. V jezírku se však můžete opět vykoupat a kochat se výhledem na moře. Když jsou však velké vlny, je zde koupání velmi nebezpečné. Cestou nazpět měla nehodu na skútru sestra, ale vše se naštěstí obešlo bez zranění. Po cestě jsme ještě stihli nakoupit banány a dragon fruit (pittahaya) od místních, kteří prodávají ovoce u cesty.

Poslední den jsme již odjížděli lodí do Sanuru. Speedboat stál 150 000 IDR na osobu a cesta trvala zhruba 45 minut. V Sanuru však není molo, a tak jsme pochopili, proč se musejí dávat boty do bedny. Kufry nám portýři dali na kameny u moře, takže jsme si je museli rychle vzít než na ně přišla voda z vln.